Seminář
Úvod cíl a realizace projektu
Vzdálená laboratoř
Laboratoř ke studiu radioaktivity
Fotogalerie experimentu
Odkazy, materiály a informace o využití radioaktivity

Vzdálená školní laboratoř pro studium radioaktivity



Monitorování přírodního radiačního pozadí
Závislost radioaktivity na vzdálenosti od  zářiče
Závislost radioaktivity na druhu a tloušťce vrstvy stínicího materiálu

 

Úvod k radioaktivitě

Radioaktivita je přirozenou součástí přírody. Jedná se o přírodní jev, jehož podstatou je samovolná přeměna nestabilních jader chemických prvků, která je doprovázená produkcí ionizujícího záření. Největší část této přírodní radioaktivity pochází z naší Země (plyn radon, přírodní radioaktivní prvky v zemské kůře), z vesmíru (kosmické záření), resp. radioaktivita všech živých tvorů, rostlin i živočichů, včetně člověka a lidských produktů. Umělá radioaktivita je podmíněna přeměnou jádra, je způsobena vnějším umělým zásahem (např. působením urychlených částic, transmutací, řetězovou reakcí). Možné druhy ionizujícího záření, které vznikají při radioaktivním rozpadu, označujeme jako záření α, záření β, záření γ a neutronové záření.

Ionizující záření může pomáhat, ale i být nebezpečné. Setkáme se s ním v energetice, průmyslu, zemědělství, medicíně a dalších oblastech. Ionizující záření můžeme dobře využít k odstraňování nádorů, např. k  operacím s tzv. Leksellovým gama-nožem, k radiodiagnostickým metodám, pomocí vyšších dávek ionizujícího záření lze účinně sterilizovat pomůcky, ošetřovat potraviny, ničit škůdce. V průmyslu ho lze využívat k diagnostice vad materiálů, též se vyrábí ionizační hlásiče požáru, záření se užívá k vytvrzování a barvení materiálů apod. Archeologům radioaktivita pomáhá datovat jejich nálezy. Radioaktivita je ale i nebezpečná. Rozumíme-li však metodám ochrany, můžeme bez obav využívat veškeré aplikace, kde radioaktivita hraje důležitou roli.

Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solí uranu. Ke studiu radioaktivity významně přispěli též manželé Pierre Curie a Marie Curie-Skłodowská. Za svůj objev všichni tři obdrželi v roce 1903 Nobelovu cenu za fyziku za výzkum přírodní (spontánní) radioaktivity.



`